Recenze

            Úkolem recenze je předložit čtenáři všeobecné zhodnocení určitého vědeckého nebo uměleckého díla. V současných hromadných sdělovacích prostředcích se setkáváme i s poněkud nepřesným používáním termínu recenze, a to ve smyslu posuzování určitého nového výrobku nebo nabízené služby. Ve školním prostředí se o recenzi stále ještě hovoří především v souvislosti s novými díly krásné literatury, případně s literaturou naučnou.

            Recenze dává svému čtenáři možnost zprostředkovaně poznat jiný text, významnou kulturní událost. Není ani výjimkou otištění takzvané souhrnné recenze, zveřejňované u příležitosti významného životního jubilea osobnosti politického, kulturního či veřejného života, výročí jejího narození či úmrtí. Tehdy se jedná o recenze, v nichž se autor kriticky vyjadřuje k více dílům jednoho autora zároveň.

            Schopnost napsat kvalitní recenzi není nikomu vrozena, musí být cílevědomě pěstována. Základním předpokladem je schopnost kritického čtení a myšlení. Autor recenze může být úspěšným tam, kde se vyjadřuje k dílu jemu samotnému dobře známému, k dílu, které je přínosné pro daný obor, u něhož je předpokládána jeho širší znalost. Nemá smysl usilovat o recenzi, jestliže autor recenze nemá k dílu co říci, nemá k němu své vlastní kritické výhrady a poznámky.

            Obyčejně čtou recenze dva typy čtenářů. První skupinu tvoří ti, kteří samotné recenzované dílo už znají. Zajímá je, zda se jejich názor na dílo shoduje s názorem recenzenta, třeba i uvažují o tom, zda se ve svém posuzování nemýlí. Druhou skupinou jsou ti čtenáři, kteří dílo  neznají, třeba o něm jen letmo zaslechli, a váhají, zda stojí za to seznámit se s ním podrobněji. Z tohoto důvodu není nepatřičné uvést v první části recenze alespoň  základní informace o rozsahu díla, jeho členění, celkové koncepci, zaměření a podobně.

            Vlastním obsahem recenze je konkrétní pokus autora o kritickou analýzu. Autor recenze hledá širším souvislosti a okolnosti vzniku díla, prezentuje své vlastní názory a porovnává je s vyjádřeními autora recenzovaného textu.

            Recenze nemá za úkol vyvrátit názory autora původního textu. Dobrá recenze především předkládá pokus o co nejobjektivnější, co do kritiky vyvážené zhodnocení recenzovaného textu nebo díla. S určitou mírou subjektivity se v recenzi počítá, koneckonců autor recenzovaného díla má plné právo se v polemice vůči názorům recenzenta ohradit. Přesto jsou ale vítány recenze pokud možno objektivní, vyvážené. Jednostranné zaměření recenze pouze na jednu stránku díla čtenáře brzy omrzí. Čtenář uvítá i informace o osobnosti samotného autora recenzovaného textu, jeho vědecké nebo umělecké dráze, dosažených úspěších, oblastech, jimiž se zabývá, a podobně.

            Špatně napsaná a třeba i jen jednou zveřejněná recenze je poškozením autora původního textu. Není se proto co divit, že polemiky k recenzím bývají tak vyhrocené. Často vedou až k osobním útokům. Hlavní zásadou recenzenta by proto měla být nezávislost a objektivita.

            Zvláštní formou recenze je takzvaná autorecenze, v níž sám autor posuzuje svůj  text. Autorecenze bývá mimořádně zajímavou záležitostí tehdy, když k ní autor přistupuje s větším časovým odstupem.  

            Co do rozsahu je recenze útvarem menší, obvykle mívá tři až deset stran normalizovaného textu.